Je smlouva daňový doklad?

12.5.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Plátce DPH je povinen vystavit daňový doklad. Je smlouva daňový doklad? Na základě smlouvy předepíšeme pohledávku a úhrada je provedena na bankovní účet. Pokud není smlouva daňovým dokladem, jaký daňový doklad pošleme plátci DPH?

Tento článek je z 12.5.2009. Aktuální informace získáte na našich seminářích.

Plátce DPH je povinen vystavit daňový doklad. Je smlouva daňový doklad? Na základě smlouvy předepíšeme pohledávku a úhrada je provedena na bankovní účet. Pokud není smlouva daňovým dokladem, jaký daňový doklad pošleme plátci DPH?

Zákon o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH) řeší daňové doklady v §26 až §35.

Daňové doklady vystavuje daňový subjekt registrovaný jako plátce daně z přidané hodnoty. Plátce je povinen vystavit daňový doklad do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně s nárokem na odpočet daně nebo do 15 dnů ode dne přijetí úplaty pokud má povinnost ke dni přijetí úplaty daň na výstupu přiznat.

Daňové doklady se vystavují na dodání zboží, poskytnutí služby a převod nemovitostí tj. na plnění, která jsou předmětem daně.

Daňové doklady jsou důležitým dokumentem nejenom pro plátce, který uskutečňuje plnění, ale také pro plátce, který daňovým dokladem prokazuje nárok na odpočet z přijatého plnění. Pro oba účastníky obchodního případu je důležité zaevidovaní daňového dokladu do evidence pro účely DPH, která oběma poté slouží jako podklad pro sestavení daňového přiznání k DPH. U vystavitele daňového dokladu představuje částka DPH daň na výstupu, kterou má vystavitel přiznat a u příjemce téhož daňového dokladu představuje částka DPH nárok na odpočet daně na vstupu.

Zákon o DPH definuje náležitosti daňových dokladů. Stanovuje povinnost uchovat všechny daňové doklady nejméně po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo plnění.

Z hlediska formy řeší pouze převod listinné formy do elektronické podoby. Tzn. zákon uvádí pouze listinnou nebo elektronickou formu, ale neřeší název dokladu, razítko, podpis. Podstatný je obsah daňového dokladu a samozřejmě uskutečnění plnění.

Typy daňových dokladů dle zákona o DPH: běžný daňový doklad, zjednodušený daňový doklad, souhrnný daňový doklad , splátkový kalendář, opravný daňový doklad, daňový dobropis, daňový vrubopis, platební kalendář, doklad vystavený podle §92a, doklad o použití, písemné rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu.

Dále zákon o DPH definuje doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou, doklad při pořízení zboží z jiného členského státu a stanovuje, kdy se tyto doklady stávají daňovými doklady.

Zákon o DPH řeší také daňové doklady při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně.

Závěr:

V případě, že smlouva uvedená v dotazu obsahuje všechny náležitosti daňového dokladu dle zákona o DPH je daňovým dokladem. V praxi se však ke smlouvě vystavuje faktura, která má všechny náležitosti daňového dokladu, odpovídá smlouvě a odkazuje na ni. Manipulace s touto listinnou podobou (fakturou) v případě vícestránkové smlouvy je jak pro plátce uskutečňujícího plnění tak i pro plátce, který plnění přijímá snadnější, přehlednější a rychlejší.

Pro začátečníky v DPH je určen seminář DPH v prostředí neziskových subjektů PRO ZAČÁTEČNÍKY.