Rozvrh nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele (uživatele bytů) za zúčtovací období, kterými je finančně zatížen vlastník objektu, je předmětem diskusí a vyvolává četné žádosti o vysvětlení. Na rozdíl od taxativně stanovených principů podle vyhlášky č. 372/2001 Sb. je nárokován zjednodušený postup spočívající zpravidla v rozúčtování nákladů mezi jednotlivé spotřebitele podle spotřebovaných m3 teplé vody. Jak stanovit výpočet úhrady na základě náměrů bytových vodoměrů? Jak předcházet chybám? To a více se dozvíte v následujícím článku.
Na rozdíl od taxativně stanovených principů podle vyhlášky č. 372/2001 Sb. je nárokován zjednodušený postup spočívající zpravidla v rozúčtování nákladů mezi jednotlivé spotřebitele podle spotřebovaných m3 teplé vody.
Dodávka teplé užitkové vody je službou poskytovanou spolu s právem užívat byt a přísluší jí úhrada podle zvláštního právního předpisu (§ 696 občanského zákoníku, § 78 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb.), kterým je vyhláška č. 372/2001 Sb. Poskytování teplé užitkové vody je službou spojenou s bydlením. Nikoliv dodávkou zboží, kde lze hodnotu zboží určit jednotkovou cenou zboží a jeho množstvím. Poznatek stanovit jednotkovou cenu teplé užitkové vody u konečného spotřebitele nevyplývá z ustanovení vyhlášky ani z dřívější či nynější domácí nebo zahraniční praxe. Teplá užitková voda není zbožím ani ve smyslu jednotné klasifikace produkce (viz stejnojmenná mezinárodní klasifikace převzatá do souboru klasifikací a nomenklatur Českého statistického úřadu). Obecně pokusy stanovit jednotkovou cenu 1 m3 teplé užitkové vody příp. jednotkové náklady na ohřev vody jsou nejen technicky a technologicky, ale i věcně neodůvodnitelné. Tím i nesmyslné je účelové stanovení nákladů na ohřev vody, např. propočtem z průměru zúčtovací jednotky nebo podle spotřebovaného množství, tj. bez právního a odborného podkladu.
Výpočet úhrady na základě náměrů bytových vodoměrů
Připomeňme si nejužívanější závazný postup výpočtu, a to nejprve slovně a pak ve formalizovaném vyjádření.
Požadavky na způsob výpočtu
"Náklady na poskytování teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce za zúčtovací období tvoří náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody a náklady na spotřebovanou vodu (§ 5 odstavec 1). Náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev vody rozdělí vlastník na složku základní (30 %) a spotřební (70 %) - § 5 odstavec 2. Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce (§ 5 odstavec 3). Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů (§ 5 odstavec 4). Náklady na spotřebovanou vodu použitou k poskytování teplé užitkové vody rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů instalovaných vodoměrů u konečných spotřebitelů (§ 5 odstavec 10)."
Formalizovaný zápis požadavků
Formální zápis výše uvedeného vyjadřuje vztah:
|
Voda |
ZS tepla |
SS tepla |
Voda |
Teplo |
kde - Náklady na vodu v zúčtovací jednotce, v [Kč];
- Náklady na teplo obsažené v TUV, v [Kč];
Mi - Množství TUV spotřebované i-tým konečným spotřebitelem podle náměru jeho bytového vodoměru [m3] pro i = 1, 2, …, n;
- Součet náměrů bytových vodoměrů v zúčtovací jednotce, v [m3];
- Množství TUV dodané do zúčtovací jednotky podle náměru patního vodoměru, v [m3];
Pi - Podlahová plocha bytu resp. nebytového prostoru i-tého konečného spotřebitele, v [m2];
Pc - Celková podlahová plocha bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce, v [m2];
cv - Cena vodného a stočného 1 m3 v zúčtovací jednotce , v [Kč/m3];
n - Celkový počet konečných spotřebitelů v zúčtovací jednotce [-].
Technicko-ekonomické podmínky
Výpočet úhrady za poskytování teplé užitkové vody se skládá ze dvou komodit - tepla a vody, které jsou dodavatelem teplé vody fakturovány každá zvlášť. Proto i rozúčtování nákladů mezi jednotlivé konečné spotřebitele sleduje toto členění s tím, že teplo je vzhledem k rozdílné měrné spotřebě tepla (závislé na odebraném množství teplé vody) rozděleno do dvou složek - základní a spotřební. Přímá úměra mezi odebraným množstvím vody a množstvím tepla v ní obsaženého platí přibližně až při odběru nad 16 m3 teplé vody za rok v bytě (domácnosti). O velikosti nákladů na ohřev vody rozhoduje: charakter odběru, rozsáhlost a provedení rozvodné primární (kanálové a bezkanálové) a sekundární sítě, druh zdroje tepla (bytový, objektový, okrskový zdroj), kvalita potrubí, tloušťka a kvalita tepelných izolací a "naddimenzování" rozvodu.
Energetická náročnost ohřevu a dodávky 1 m3 TUV, ohřáté z 10 °C na 55 °C je 52,3 kWh (= 0,19 GJ) při výstupu z tepelného zdroje, reálně v předávací stanici u dálkově zásobovaného konečného spotřebitele v rozmezí 0,27 až 0,38 GJ/m3 . Tyto údaje korespondují s praktickými výsledky.
Vysvětlivky k názorům "proti"
Stanovit úhradu za teplou vodu pouze v závislosti na individuální spotřebě požadují koneční spotřebitelé s malou spotřebou nebo s velkým bytem. Podíl základní složky nákladů na ohřev vody v celkové třísložkově vypočtené úhradě je zde vyšší než u konečných spotřebitelů v malém bytě a s malou spotřebou, někdy až extrémně nízkou (např. průměr 5 litrů teplé vody za domácnost a den). Vyhláška deklaruje kombinovaný způsob rozdělení nákladů, když využívá dvousložkový princip rozdělením nákladů na "ohřev teplé vody". Stanovuje pravidla pro rozúčtování nákladů na "poskytování teplé užitkové vody" tak, že odděluje náklady na ohřev pitné vody a ceny vody spotřebované konečným spotřebitelem. Dvousložkový způsob stanovení úhrady se týká pouze nákladů na množství tepla potřebného k ohřevu vody. Vlastník zúčtovací jednotky rozdělí tyto náklady na složku základní (30 %) a na složku spotřební (70 %). Spolu s tím se zvlášť stanoví náklady na množství spotřebované vody, které se rozdělí mezi jednotlivé konečné spotřebitele již jen jednosložkově podle upravené individuální spotřeby teplé užitkové vody. Neplatí tedy obecně zjednodušení na podíl 30/70 dvou složek v celkových nákladech, jak se často uvádí. Náklady základní složky na ohřev vody se projeví v celkových nákladech na poskytovanou službu v rozsahu 20 až 25 % celkových nákladů. Dále, hlediskem pro stanovení podílu úhrady prostřednictvím základní složky na ohřev vody nejsou m2 započitatelné podlahové plochy (parametr výpočtu pro úhradu za vytápění), ale podlahová plocha bytu. Omylu se dopouštějí ti, kteří vycházejí z příslušného ustanovení dřívější právní úpravy podle vyhlášky č. 245/1995 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/1998 Sb., kde tato věcná chyba byla obsažena, ale která vyhláškou č. 372/2001 Sb. byla napravena. Výjimka z pravidla pro výpočet základní složky nákladů na ohřev platí pro spotřebu v nebytových prostorech. Umožňuje ji ustanovení části B přílohy č. 1 vyhlášky v případě, že je pro to důvod na základě odborného posouzení - podle rozsahu odběru a způsobu užití teplé užitkové vody. To, že spotřební složka nákladů na ohřev je v zúčtovací jednotce rozvrhována podle údajů podružných "bytových" vodoměrů, nečiní zvláštní obtíže. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že náměr těchto vodoměrů nevyjadřuje skutečně účtovanou spotřebu. Účtování teplé užitkové vody vychází zásadně z celkového množství vody vykázaného fakturačním vodoměrem dodavatele vody (jak v případě společné přípravy pro více odběratelů, tak v případě přípravy v zúčtovací jednotce). Rozdíl mezi náměrem na fakturačním měřidle a součtem bytových vodoměrů činí v praxi až několik desítek procent součtu náměrů na bytových vodoměrech. Výše spotřeby TUV není tedy dána pouze údajem poměrového měřidla - bytovým vodoměrem, jak se většina navrhovatelů změny ustanovení vyhlášky domnívá, ale závisí i na velikosti ztrát v rozvodu vody v zúčtovací jednotce. Zjednodušení výpočtu úhrady na základě úvahy, že za individuální spotřebu lze považovat náměr bytového vodoměru bez podílení se poměrným způsobem i na ztrátách vody v systému rozvodu vody v zúčtovací jednotce, je nepřijatelné.
Předpoklady výpočtu
K rozúčtování nákladů vlastníka objektu je potřeba mít k dispozici údaje o plochách bytů, celkovou podlahovou plochu bytů v objektu, náměry v jednotlivých bytech (tzv. rozdělení četností), celkového součtu náměrů bytových vodoměrů. Rozpočítávají se náklady na ohřev vody celkem, které se rozdělují v poměru 30/70 na základní složku a na složku spotřební, a náklady na vodné a stočné. Celkový výpočet mohou ovlivnit poruchy vodoměrů během zúčtovacího období, způsob zabezpečení vodoměrů proti zpětnému chodu klapkou nebo jejich nedostatečným blokováním (umožněním manipulace s náměrem přepouštěním studené vody do systému TUV atp.), nestejná teplota na výtoku u některých konečných spotřebitelů ve srovnání s ostatními konečnými spotřebiteli (porušení tzv. požadavku na vyvážení soustavy TUV) a neumožnění odečtu některým z konečných spotřebitelů. Údaj o počtu členů domácností je vhodné kritérium k posouzení spotřeby ve vztahu k hygienickým předpisům a směrnému číslu dodávky vody. Rovněž poměr naměřené spotřeby teplé a studené vody v zúčtovací jednotce a i u jednotlivých konečných spotřebitelů vypovídá o hodnověrnosti spotřeby TUV porovnáním obou podílů ve srovnání s obvyklým podílem (40/60). Nízká spotřeba TUV pro domácnost s 1 nebo 2 osobami nesignalizuje vždy zpravidla uváděnou šetrnost, ale svědčí o jiné příčině (chybný odečet, ovlivněný náměr, nesoustavný pobyt v bytě atp.).
