Příklady na účtování o DPH v tuzemsku

Zákon o DPH ukládá plátci povinnost účtovat o daňovém dokladu vystaveným plátcem daně. Pouze takto zaúčtovaným dokladem je plátce schopen prokázat nárok na odpočet daně.

Účtování o DPH se nezměnilo a probíhá podle následujícího schématu:

1. Dodání zboží a služeb plátci i neplátci DPH

Dodavatel přizná daň na výstupu.

2. Pořízení zboží a služeb

a)      od neplátce DPH

Odběratel si neuplatní DPH na vstupu (dodávka nezahrnuje DPH).

b)      od plátce DPH

Odběratel si uplatní DPH na vstupu.

V případech, kdy DPH na vstupu nelze uplatnit nebo ji nelze uplatnit v plné výši (plátce je povinen nárok zkracovat), se tato DPH (nebo její část) stává součástí pořizovaného aktiva či nákladů. Nárok na odpočet daně není plátce oprávněn uplatnit u přijatých plnění použitých k uskutečnění osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně a dále ve specifických případech, jako je pořízení osobního automobilu a výdajů na reprezentaci. Další případ, kdy bude DPH na vstupu uplatněna pouze v poměrné výši, nastane, pokud účetní jednotka-plátce použije pro své ekonomické činnosti přijaté zdanitelné plnění pouze částečně.

Příklad

V měsíci srpnu byl zúčtován nákup pohonných hmot na základě přijatého daňového dokladu na celkovou částku 1 190 Kč (z toho DPH 190 Kč). V knize jízd byly evidovány i soukromé jízdy rodinného příslušníka jednatele společnosti s tím, že takto spotřebované PHM činily 30 % z celkové částky 1 190 Kč. Nárok na odpočet daně byl proto v daném případě uplatněn v poměrné výši, tj. v částce 133 Kč (70 % z celkového nároku na odpočet daně ve výši 190 Kč).