Zálohy placené a přijaté ve vztahu k DPH

Plátce je povinen přiznat daň na výstupu nejen ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, ale také ke dni přijetí platby, pokud ji přijal přede dnem zdanitelného plnění a pokud zákon nestanoví jinak. Z tohoto ustanovení lze celkem spolehlivě vyvodit, že povinnost přiznat daň se váže pouze na takovou platbu, která je platbou na budoucí zdanitelné plnění. Přijme-li tedy plátce zálohu na plnění osvobozené, případně na plnění, které není předmětem daně, kterým je i plnění s místem plnění mimo území ČR, povinnost přiznat daň mu nevzniká.

Zálohy placené a přijaté ve vztahu k DPH  
3.3.2005, Olga Holubová
Plátce je povinen přiznat daň na výstupu nejen ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, ale také ke dni přijetí platby, pokud ji přijal přede dnem zdanitelného plnění a pokud zákon nestanoví jinak. Z tohoto ustanovení lze celkem spolehlivě vyvodit, že povinnost přiznat daň se váže pouze na takovou platbu, která je platbou na budoucí zdanitelné plnění. Přijme-li tedy plátce zálohu na plnění osvobozené, případně na plnění, které není předmětem daně, kterým je i plnění s místem plnění mimo území ČR, povinnost přiznat daň mu nevzniká.

1. Právní východiska

Vznik povinnosti přiznat daň podle § 21 odst. 1

Plátce je povinen přiznat daň na výstupu nejen ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, ale také ke dni přijetí platby, pokud ji přijal přede dnem zdanitelného plnění a pokud zákon nestanoví jinak. Z tohoto ustanovení lze celkem spolehlivě vyvodit, že povinnost přiznat daň se váže pouze na takovou platbu, která je platbou na budoucí zdanitelné plnění. Přijme-li tedy plátce zálohu na plnění osvobozené, případně na plnění, které není předmětem daně, kterým je i plnění s místem plnění mimo území ČR, povinnost přiznat daň mu nevzniká.  

Výpočet daně – § 37 odst. 3

Jestliže měl plátce povinnost přiznat daň z platby přijaté přede dnem zdanitelného plnění, vypočítává po uskutečnění plnění daň pouze z rozdílu mezi celkovým základem daně a základy daně, z nichž byla daň již odvedena.  

Daňový doklad – § 26 odst. 1, 9

Plátce má povinnost do 15 dnů od přijetí zálohy vystavit daňový doklad o přijaté platbě. Plátce může též, požaduje-li více postupně placených záloh, vystavit platební kalendář, na jehož základě si odběratel může uplatnit nárok na odpočet, pokud zálohy skutečně zaplatí před uskutečněním zdanitelného plnění, protože jen v takovém případě je platební kalendář daňovým dokladem, jak vyplývá z § 28 odst. 9.

Plnění související s nájmem nemovitosti – § 21 odst. 2

Je-li dodáváno zboží či poskytovány služby, které souvisejí s nájmem nemovitosti, např. elektřina, voda, odstraňování odpadních vod, úklid, apod., vzniká povinnost přiznat daň až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, nikoli ke dni přijetí platby. Jde o jednu ze dvou výjimek z obecného pravidla uvedeného v § 21 odst. 1.  

Přijetí platby osobou, která nevede účetnictví – § 21 odst. 3

Druhou výjimkou jsou situace, kdy přijme platbu osoba, která v souladu s účetními předpisy nevede účetnictví. V uvedeném případě rovněž nevznikne takové osobě povinnost přiznat daň při přijetí platby, ale až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

Povinnost přiznat osvobozené plnění – § 51 odst. 2

I když plátce neodvádí daň ze záloh, které se vážou k budoucímu osvobozenému plnění bez nároku na odpočet, je jeho povinností přiznat přijetí této zálohy jako osvobozené plnění. Přiznáním plnění se rozumí uvedení zdanitelného či osvobozeného plnění do evidence DPH podle § 100. V přiznání se tato přijatá záloha objeví v období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto osvobozené plnění – tj. v období přijetí zálohy na toto plnění.  

Přijatá záloha na službu poskytnutou mimo tuzemsko – § 24a odst. 1

Stejně jako při tuzemském zdanitelném plnění má plátce povinnost, uskutečňuje-li službu s místem plnění mimo tuzemsko, která není předmětem daně, přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve.

Přijatá záloha při osvobozeném dodání zboží do jiného čl. státu – §§ 22, 34

Vznik povinnosti přiznat daň má v této situaci plátce dnem vystavení daňového dokladu nebo k 15. dni měsíce následujícího po dodání zboží, a to k tomu dni, který nastane dříve. Protože § 34 už po novele zákona k 1. 1. 2005 plátci neukládá povinnost vystavit doklad při přijetí platby předem, záleží pouze na plátci, zda takový doklad na přijatou zálohu vystaví či nikoli. Jestliže bude doklad vystaven, vyvolá povinnost přiznat osvobozené plnění podle § 22. V opačném případě v tomto okamžiku plátci žádná povinnost nevzniká.

Zaplacená záloha dodavateli při pořízení zboží z jiného čl. státu – § 25

Povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu vzniká dnem vystavení daňového dokladu nebo k 15. dni měsíce následujícího po pořízení zboží. Je-li zaplacena záloha dodavateli zboží do jiného členského státu, tato skutečnost sama o sobě žádnou daňovou povinnost nevyvolá. Jestliže však dodavatel vystaví při přijetí této zálohy daňový doklad, vzniká pořizovateli zboží povinnost přiznat daň na základě tohoto dokladu. Pokud plátce v ČR žádný daňový doklad na zaplacení zálohy na pořízení zboží z jiného členského státu neobdrží, daňová povinnost mu nevzniká.

Záloha zaplacená při přijetí služby z EU nebo třetí země – § 24

Stejně jako při pořízení zboží ani při přijetí služby nevyvolá daňovou povinnost samotné zaplacení zálohy. Jakmile však poskytovatel služby vystaví plátci na základě přijaté zálohy daňový doklad, musí plátce přiznat daň podle §§ 21 a 24, neboť povinnost přiznat daň vzniká vystavením daňového dokladu nebo poskytnutím služby.

2. Postup včetně příkladů a zaúčtování

Přijetí zálohy plátcem, který vede účetnictví

Jestliže plátce přijme zálohu na zdanitelné plnění a nejde přitom o zálohu na plnění související s nájmem nemovitosti (např. poskytnutí energií a služeb), má povinnost přiznat daň ke dni přijetí této zálohy.   Příklad

Celková cena včetně daně sjednaná za zdanitelné plnění je 357. Dodavatel požaduje zaplacení zálohy ve výši 119. Odesílá svému odběrateli zálohovou fakturu, kde požaduje zaplacení této částky. Vystavení zálohové faktury nemá pro dodavatele žádné důsledky, neboť zálohová faktura není daňovým dokladem.

Rovněž odběratel si nemůže na základě této faktury uplatnit nárok na odpočet. vzhledem k tomu, že záloha nebyla zaplacena a faktura tedy nemůže být daňovým dokladem.

Záloha byla odběratelem zaplacena 15. 8. ve výši 119, na účet dodavatele byla částka připsána dne 19. 8.

Povinnosti dodavatele:

1.       Do 15 dnů od data přijetí zálohy musí dodavatel vystavit daňový doklad o přijaté platbě (předpokládejme, že doklad byl vyžádán).

2.       K datu 19. 8. dodavatel přizná daň.

Účtování

Odběratel

Na základě zaplacené zálohy může odběratel uplatnit nárok na odpočet daně k datu 19. 8. Nárok doloží dokladem o přijaté platbě.

Účtování

Zdanitelné plnění bylo uskutečněno dne 10. 9.

Povinností dodavatele je přiznat k tomuto dni daň a do 15 dnů od tohoto dne vystavit daňový doklad. Základem daně na tomto dokladu bude rozdíl mezi celkovou cenou za zdanitelné plnění a přijatou zálohou:

Účtování

Odběratel

Je třeba zdůraznit, že základem daně na konečném daňovém dokladu je pouze rozdíl mezi zaplacenou zálohou a celkovou cenou i pro účely odpočtu. Jestliže si odběratel nevyžádá doklad o přijaté platbě, který by měl být vystaven na základě zaplacené zálohy, nemůže doložit svůj nárok na odpočet daně na vstupu v rozsahu zaplacené zálohy. Daňový doklad má pouze na daň vyčíslenou na konečném daňovém dokladu. Tím není samozřejmě dotčeno právo dodavatele uvést na konečném daňovém dokladu veškeré údaje potřebné pro jiné (soukromoprávní i veřejnoprávní) účely: celkovou cenu, zaplacenou a odečtenou zálohu atd.

V případě, že by k přijetí zálohy a k uskutečnění plnění došlo v jednom měsíci, je možné vystavit souhrnný doklad podle § 26 odst. 2, na kterém bude uvedena jak přijatá platba, tak uskutečněné plnění.

Je-li sjednána platba většího počtu záloh v průběhu delšího časového období, je možné použít jako doklad platební kalendář. Ten nahradí jak všechny zálohové faktury, tak veškeré doklady o přijaté platbě. Pokud odběratel stanovené zálohy skutečně v příslušném období zaplatí (resp. dodavatel přijme platby na účet), má nárok na odpočet podle § 72 odst. 1, který doloží předmětným platebním kalendářem.

Přijetí zálohy plátcem, který nevede účetnictví

Plátce, který nevede účetnictví, má povinnost přiznat daň až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Nemusí tedy odvádět daň z plateb přijatých před tímto dnem. Takový plátce bude v praxi postupovat stejně jako před 1. 5. 2004. Celou částku zálohy zaeviduje do zdanitelných příjmů. Toto nové ustanovení, které bylo přijato novelou zákona k 1. 1. 2005 a kterým chtěl zákonodárce pravděpodobně zmírnit daňovou zátěž drobných podnikatelů, však nastolilo celou řadu otázek, na které (podle mého názoru) nedává zákon jednoznačnou odpověď. Ustanovení § 26 odst. 1 nezprošťuje zmíněného příjemce zálohy povinnosti vystavit na vyžádání odběratele daňový doklad s předepsanými náležitostmi. Žádné ustanovení nezakazuje odběrateli, který zálohu zaplatil, uplatnit (při splnění obecných podmínek) nárok na odpočet. To znamená, že v praxi dojde k tomu, že bude zcela legálně uplatněn na jedné straně nárok na odpočet, aniž byla daň na druhé straně odvedena. Jasno do této situace nevnáší ani ustanovení § 108 odst. 1 písm. m), které ukládá povinnost osobě, která uvedla daň na daňovém dokladu, přiznat ji a zaplatit. Ustanovení nestanoví, kdy má být tato daň přiznána a odvedena.

Příklad

Osoba, která nevede účetnictví, přijme v březnu zálohu na zdanitelné plnění, které se uskuteční v listopadu. V souladu s § 21 odst. 3 nebude z této zálohy přiznávat daň. Odběratel, který si vyžádá doklad o přijaté platbě, uplatní v březnu nárok na odpočet daně na vstupu podle § 72 odst. 1. Podle § 26 odst. 1 je povinností dodavatele doklad na vyžádání vystavit. Ustanovení § 108 odst. 1 písm. m) zároveň ukládá dodavateli daň přiznat a zaplatit. Je otázkou, zda bude v souladu se zákonem postup dodavatele, kdy tento daň přizná až ke dni zdanitelného plnění (v listopadu) podle § 21 odst. 3. Další otázkou, na kterou zákon nedává jednoznačnou odpověď, je podoba konečného daňového dokladu. § 37 odst. 3 jasně stanoví, že v případech, kdy plátci vznikla povinnost přiznat daň ze zálohy, vypočítá se daň pouze z rozdílu mezi základem daně z celkového plnění a základem daně u zálohy. Dodavateli v našem příkladě však povinnost přiznat daň pravděpodobně nevznikla, a tak uvede na doklad základ daně a daň z celkové ceny. Pak hrozí nebezpečí, že odběratel uplatní (byť jen z nepozornosti) nárok na odpočet daně z tohoto dokladu znovu v plné výši, ač již dříve nárokoval daň ze zálohy.

Je jisté, že ustanovení § 108 odst. 1 písm. m) je zákonnou pojistkou pro případy, kdy např. neplátce vystaví daňový doklad. Avšak v tak nejasné a zákonem neřešené situaci, jako je tato, musejí být vzaty v úvahu všechny alternativy. Správný postup ze zákona nevyplývá. Bude pravděpodobně řešen pokynem MF. V tomto okamžiku lze pouze upozornit čtenáře na možná úskalí novelizovaného znění zákona.

Zcela jiná situace by nastala, jestliže by doklad o přijaté platbě nebyl odběratelem vyžádán. Pak by dodavatel neměl povinnost jej vystavit a ustanovení § 108 odst. 1 písm. m) by se na něho nevztahovalo. Jeho povinnost přiznat daň až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění by byla jednoznačná. Také vystavení daňového dokladu na základě uskutečnění zdanitelného plnění by nemělo činit žádné potíže. Daň by byla vypočtena z celkové ceny plnění a odběratel by mohl uplatnit nárok na odpočet až po uskutečnění plnění na základě tohoto dokladu.

Přijetí zálohy na plnění související s nájmem nemovitosti

Pronajímatel obvykle poskytuje nájemci spolu s nájmem nemovitosti i doprovodná plnění, jako je voda, elektřina, odvoz odpadu, odstranění odpadních vod a další zboží či služby. Tato plnění mohou, ale nemusejí být předmětem daně v závislosti na uplatnění nároku na odpočet a na splnění dalších podmínek uvedených v § 13 odst. 4 písm. h), odst. 10 písm. d), § 14 odst. 3 písm. g) a odst. 4 písm. e). Nájemcem jsou většinou v pravidelných časových intervalech placeny zálohy. Ustanovení § 21 odst. 2 zprošťuje pronajímatele-plátce povinnosti přiznávat daň z těchto přijatých záloh, pokud jsou zmíněná plnění předmětem daně. (V opačném případě nebude samozřejmě odváděna daň ani ze zálohy, ani z vlastního plnění.) Daň bude přiznána až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, např. podle § 21 odst. 7 písm. b) nebo j), případně § 21 odst. 10. Plátce bude postupovat stejně jako v období před 1. 5. 2004, celou přijatou částku zaúčtuje na zvolený závazkový účet, např. 324. Ani v tomto případě, stejně jako u přijetí zálohy osobou, jež nevede účetnictví, nezakazuje zákon možnost nároku na odpočet zálohy u nájemce-poskytovatele a neřeší podobu daňových dokladů.

Přijatá záloha na plnění osvobozené bez nároku na odpočet

Jak je uvedeno v úvodu hesla, ze záloh přijatých na osvobozené plnění se daň neodvádí, ale plátce má povinnost přijetí takové zálohy přiznat a uvést do daňového přiznání jako osvobozené plnění.

Příklad

Plátce přijal zálohu na provedení divadelního představení, které je kulturní službou osvobozenou od daně bez nároku na odpočet. Celková cena služby je 100, záloha byla sjednána ve výši 30. Představení se uskuteční v březnu, záloha byla přijata v únoru.

V evidenci DPH a v přiznání za únor přizná plátce osvobozené plnění ve výši 30 a v evidenci DPH a v přiznání za březen osvobozené plnění ve výši 70.

Přijatá záloha na službu poskytnutou mimo tuzemsko

Služba s místem plnění mimo tuzemsko není předmětem daně, avšak uvádí se do evidence DPH podle § 100 a také do přiznání do ř. 510, který je brán v úvahu při výpočtu případného koeficientu. Plátce má povinnost stejně jako u tuzemských plnění přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve.

Příklad

Plátce má smlouvu na opravu nemovitosti mimo tuzemsko. Celková sjednaná cena je 150. Plátce přijme v srpnu zálohu ve výši 50 a v listopadu dokončí opravu. V evidenci DPH a v přiznání za srpen bude uvedeno plnění mimo tuzemsko ve výši 50, v evidenci a přiznání za listopad bude uvedena částka 100.

Přijatá záloha při osvobozeném dodání zboží do jiného čl. státu

Podle § 22, který je v souladu s evropskými předpisy, přiznává plátce osvobozené dodání zboží ke dni vystavení dokladu nebo k 15. dni měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo zboží dodáno. Přijatá platba může povinnost přiznat toto osvobozené dodání ovlivnit pouze nepřímo.

Příklady

1.       Plátce daně má sjednáno dodání zboží ve výši 100 v květnu. V dubnu přijme od svého odběratele zálohu ve výši 50. Žádný doklad na tuto částku nevystaví, a proto mu z tohoto důvodu nevznikne povinnost přiznat osvobozené dodání.

2.       Kdyby plátce z předchozího příkladu vystavil na přijatou zálohu doklad, vznikla by mu na základě vystavení dokladu povinnost přiznat osvobozené dodání ke dni vystavení tohoto dokladu. Předpokládejme, že doklad by byl vystaven v dubnu při přijetí zálohy. Ze zákona nevyplývá, zda je povinností plátce přiznat při vystavení dokladu celé plnění nebo jen ve výši zálohy. Na základě výkladu MF se ustálila běžná praxe v tom smyslu, že je přiznáváno osvobozené dodání zboží pouze ve výši zálohy. V takovém případě by v evidenci a v přiznání plátce za duben bylo uvedeno osvobozené dodání zboží ve výši 50. Zbývající část plnění by byla přiznána při dodávce zboží v květnu, pokud by byl v květnu vystaven daňový doklad, popřípadě v červnu.

Zaplacená záloha na službu nebo zboží z jiného čl. státu

Stejně jako v předchozím případě nemůže pouhé zaplacení zálohy ovlivnit daňovou povinnost. Záleží na tom, zda dodavatel služby či zboží z jiného členského státu vystaví na základě přijaté zálohy daňový doklad. Pokud jej nevystaví, např. proto, že tuto povinnost mu jeho národní zákon neukládá, nenastane pro tuzemského odběratele zákonný důvod pro přiznání daně. Jestliže však plátce obdrží na základě zaplacené zálohy daňový doklad, musí přiznat daň při pořízení zboží či poskytnutí služby osobou registrovanou v jiném členském státě. Stejná situace by byla, kdyby službu poskytovala zahraniční osoba. Stejně jako při dodání zboží do jiného členského státu ani v případech pořízení zboží či služby nevyplývá ze zákona, v jaké výši plnění přiznat: zda pouze ve výši vydané zálohy, nebo ve výši celkové ceny plnění. Jak již bylo uvedeno, podle stanoviska MF se při zaplacení zálohy přiznává pouze výše částky na dokladu, tedy v našem případě výše zaplacené zálohy.

Příklady

1.       Plátce zaplatil osobě z jiného členského státu zálohu na dodávku zboží, které bude dodáno až v následujícím kalendářním roce. Dodavatel nevystavil daňový doklad. Odběrateli nevzniká v takovém případě povinnost přiznat pořízení zboží z jiného členského státu, neboť nenastal zákonný důvod (vystavení dokladu nebo fyzické pořízení zboží).

2.       V případě, že dodavatel doklad vystaví, je povinností odběratele přiznat pořízení zboží ve výši částky uvedené na dokladu ke dni vystavení dokladu.

3. Vztah k ostatním daním

V případech povinnosti přiznat daň pouze na základě vystavení daňového dokladu, aniž došlo k plnění, může být pro plátce matoucí, že kromě účtování o přijaté či vydané záloze a samotné dani nejsou účetnictví ani daň z příjmů touto operací ovlivněny. Kdybychom maximálně zjednodušili zmíněnou účetní operaci týkající se daně, budeme v popsaných případech účtovat daň pouze zápisem 343/343 – daňová povinnost a zároveň nárok na odpočet.

Daň z příjmů nemůže být přijatou či vydanou zálohou ovlivněna u osob, které vedou podvojné účetnictví. U ostatních osob záleží na skutečnosti, zda se záloha týká příjmu či výdaje daňově relevantního.

4. Pozor na časté chyby

• Pokud je uvedena na zálohové faktuře daň, mají plátci často tendenci uplatnit si nárok na odpočet daně na základě této faktury, aniž zálohu zaplatili. Avšak je třeba mít na paměti, že není-li záloha zaplacena, nemůže být zálohová faktura považována za daňový doklad, protože ten je možné vystavit až po přijetí platby a nárok na odpočet v uvedeném případě vzniká až okamžikem přijetí platby dodavatelem.
• Je-li na konečné faktuře – daňovém dokladu uveden celkový základ daně a celková daň, přičemž byly placeny zálohy, neznamená to, že jde o náležitosti daňového dokladu pro účely § 28. Tyto údaje uvádí dodavatel na dokladu z různých důvodů (pro účely účetnictví, daně z příjmů, jako informaci pro odběratele atd.), avšak základem daně a daní pro účely DPH (a tedy i pro účely nároku na odpočet!) je pouze rozdíl mezi celkovou cenou plnění a zaplacenou zálohou.
• Základní podmínkou pro možnost uplatnit nárok na odpočet ze zálohy je přijetí platby dodavatelem plnění. I když je platební kalendář daňovým dokladem, lze jím doložit pouze takový nárok na odpočet, který skutečně vznikl – tzn., že záloha musí být v příslušném zdaňovacím období zaplacena.

5. Daňová optimalizace

Vzhledem k novému ustanovení, které stanoví, že osoby, jež nevedou účetnictví, přiznávají daň nikoli ke dni přijetí platby, ale až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, se způsob daňové optimalizace přímo nabízí. Při transakcích, které se neobejdou bez větších a dlouhodobých záloh, je výhodnější zvolit takového dodavatele, který nevede účetnictví, a nemá tudíž povinnost přiznávat daň z přijaté platby.

6. Názor pracovníka správce daně

Optimalizace

Domnívám se, že co se týče daňové optimalizace, je naopak výhodné mít dodavatele, který má povinnost vést účetnictví, protože je-li mu uhrazena velká záloha, má plátce-odběratel možnost na základě vystaveného dokladu uplatnit nárok na odpočet dříve.

K § 37 odst. 3

Zde bych chtěla zdůraznit, že toto ustanovení by mělo zaručit, aby byla nakonec vždy odvedena daň z celého sjednaného základu daně u plnění, bez ohledu na to, zda je daň na celkové plnění vypočtena podle jiného odstavce § 37 než daň ze záloh.

Např.:

Podle smluvního ujednání bude poskytnuto plátcem A plátci B zdanitelné plnění za 100 bez daně. Sazba daně u tohoto plnění je 19 %. Oba plátci mají povinnost vést účetnictví.

V lednu 2005 byla plátcem B zaplacena záloha 20. Byl vyžádán doklad.

Na dokladu byla daň spočtena ze zálohy „shora“, tj. podle § 37 odst. 2:

20 x 0,1597 = 3,20 daň,

20 – 3,20 = 16,80 základ daně.

V únoru 2005 byla plátcem B zaplacena další záloha ve výši 40. Opět byl vyžádán doklad, na němž opět byla daň spočtena shora:

40 x 0,1597 = 6,40 daň,

40 – 6,40 = 33,60 základ daně.

V březnu se uskutečnilo zdanitelné plnění. Dosud bylo ze sjednaného základu daně 100 zdaněno 50,40 (33,60 + 16,80). Je nutné zdanit zbylý základ daně 49,60 ( 100 – 50,40). Tento základ daně je ale již nutno zdanit „zdola“, tedy podle § 37 odst.1:

49,60 x 0,19 = 9,40 daň.

Celkem byla odvedena daň: 3,20 + 6,40 + 9,40 =19.

Při vyšších částkách samozřejmě vlivem zaokrouhlování se může daň mírně zvýšit, a rozhodující je, aby byl zdaněn dohodnutý základ daně.

Plnění se změněnou sazbou daně

Považuji za vhodné upozornit na fakt, že u plnění, u nichž se novelou ZDPH od 1. 1. 2005 změnila sazba daně (např. sociální výstavba z 19 % na 5 %, rekonstrukce výhradně nebytového prostoru v bytovém domě z 5 % na 19 %), je třeba akceptovat sazbu daně uplatněnou u záloh, u nichž vznikla povinnost odvést daň v uplynulém roce v tehdy platné sazbě vzhledem k odst.1 Přechodných ustanovení. Vznikne-li povinnost odvést daň z přijaté platby v letošním roce, bude již podléhat platné sazbě daně od 1. 1. 2005 stejně jako zbytek zdanitelného plnění. Opět je nutné dodržet zásadu zdanění dohodnutého základu daně, což např. u změn z nižší sazby do vyšší (v případě sjednané ceny bez daně) bude mít za následek nárůst celkové ceny a v případě dohodnuté konečné ceny včetně daně dojde k odvodu daně na úkor zisku dodavatele.

Ing. Vladimíra Kraftová, FŘ pro hl. m. Praha

(Oponent vyjadřuje své názory a doplňky, nejde o oficiální stanovisko FŘ k tomuto článku.)

7. Daňové judikáty

Vzhledem k tomu, že zákon platí poměrně krátkou dobu, neexistuje k uvedenému tématu tuzemská judikatura. Ani ve sbírce rozhodnutí ESD jsem však nenašla judikát, který by se zabýval zálohami.

DPH krok za krokem a vysvětlení problematických situací na konkrétních příkladech se dozvíte na našem semináři po vedením Ing. Jany Ledvinkové.