Pokud obchod nesplňuje podmínky pro pořízení zboží z jiného členského státu EU podle § 16 zákona o DPH, může správce daně v ČR zpochybnit nárok na odpočet DPH, který plátce nakupující zboží uplatňuje.
Jednou z podmínek definice pořízení zboží z jiného členského státu EU je zajištění přepravy dodavatelem, pořizovatelem nebo jimi zmocněnou osobou. Časté jsou transakce, kdy zboží nakoupené v jiném členském státě plátce A prodá jiné tuzemské osobě B. Ta si po dohodě zajistí přepravu zboží od dodavatele z jiného členského státu. A potíž je na světě, neboť první transakci nesplňuje podmínky pro vnitrounijní dodávku zboží a je považována za dodávku podléhající DPH státu dodavatele zboží.
Plátci nespatřují ve svém postupu nic nekorektního, neboť přiznali transakci jako pořízení zboží z jiného členského státu. Spolu s přiznáním daně na výstupu je při pořízení zboží uplatněn nárok na odpočet DPH ve stejné výši. Plátce A státu daň neodvádí ani neuplatňuje nadměrný odpočet. Přesto může správce daně v ČR zpochybnit nárok na odpočet DPH, který „pořizovatel“ uplatňuje. Při pořízení zboží z jiného členského státu EU má plátce podle § 73 odst. 7 zákona o DPH nárok na odpočet DPH, pokud mu při tomto pořízení vznikla povinnost přiznat daň. Ve výše uvedeném případě však povinnost přiznat daň podle českého zákona o DPH nevznikla, proto nejsou splněny podmínky pro vznik nároku na odpočet.
Pořízení zboží může správce daně u plátce A zpochybnit kvůli chybějícím dokladům prokazujícím, že přeprava zboží z jiného členského státu EU byla zajištěna plátcem A, který v přiznání vykázal pořízení zboží, dodavatelem nebo jimi sjednanými přepravci. Při průběhu obchodu podle výše naznačeného modelu takové doklady chybí.
Přestože z pohledu plátce A je daná operace ve vztahu ke státnímu rozpočtu neutrální (odvedl DPH na výstupu a uplatnil nárok ve stejné výši), zákon o DPH podporuje přístup správce daně, který u DPH na výstupu zjišťuje především, zda nedošlo ke snížení daňové povinnosti, a u nároku na odpočet DPH zkoumá oprávněnost jeho uplatnění. Tento přístup vyplývá i z principů Šesté směrnice, které potvrdil Evropský soudní dvůr např. v judikátu C-342/87 Genius Holding:
15. „…nárok nemůže být uplatněn ve vztahu k dani, která neodpovídá dané transakci, ať už proto, že daň je vyšší, než zákonem stanovená, nebo že zmíněná transakce není předmětem daně.“
16. „jestliže původně uplatněný odpočet neodpovídá částce daně splatné podle zákona, musí být opraven, i když odpovídá částce daně uvedené na faktuře nebo jiném dokumentu, jenž slouží jako faktura.“
18. „…je na členských státech, aby zajistily ve svých národních zákonech možnost opravení jakékoli daně nesprávně fakturované, pokud osoba, jež doklad vystavila, prokáže, že jednala v dobré víře.“
19. „…Odpověď na první otázku musí proto být, že nárok na odpočet stanovený Šestou direktivou nelze aplikovat na splatnou daň jenom proto, že je uvedena na faktuře…“
Zúčastněte se semináře Přímé a nepřímé účinky 6. směrnice, rozpor mezi směrnicí a českým ZDPH, kde Vás Olga Holubová seznámí s aplikací práva EU v praxi a jeho přímým a nepřímým účinkem.
